Vychovávat děti s respektem znamená vydat se na cestu seberozvoje.
Když se nám narodí dítě a my se oklepeme z prvotního šoku, že je na nás nějaká bytost 100% závislá, začneme se zajímat o to, jak mu život zpříjemnit (a někdy taky jak mu ho usnadnit).
Pokud se rozhodneme pro respektující výchovu, začne tak často i naše cesta seberozvoje: Začnou se před námi najednou vynořovat témata vlastních vnitřních hranic a sebelásky, musíme pracovat na svém vztahu s partnerem, nezřídka přehodnocujeme svůj žebříček hodnot. Objevíme své vnitřní dítě v sobě a nemůžeme už před ním zavírat oči.
Mnoho rodičů objeví teprve s dětmi smysl svého života (a nemyslím tím mít děti, spíš se začneme zajímat o to, co nás opravdu baví a naplňuje – po vzoru našich dětí). Inspirujeme se u dětí v jejich flow a také neotřelými řešeními situací.
Nemálo rodičů teprve s vlastními dětmi pochopí své sourozence, rodiče i sami sebe v dětském věku. Díky dětem odhalíme své bloky a limitující přesvědčení (ačkoliv se nám to ne vždycky bude líbit) a zlepšujeme se v práci se svou myslí – například jsme donuceni lépe vnímat a včas rozpoznávat své vlastní emoce a ventilovat je jemněji, nebo naopak je nepotlačovat a přiznávat.
Respektující výchova nás samotné učí respektovat i sami sebe, své tělo a své potřeby. Taky se díky dětem naučíme být v přítomném okamžiku tady a teď, dokážeme jim věnovat chvilky naší 100% pozornosti. Kontaktní rodičovství nás v šestinedělí (i později při každém kojení) naučí zpomalit a jen tak být.
V neposlední řadě se může respekt k vlastním dětem stát branou k hate free pohledu na svět.
Sen jedné zažrané mámy
Co kdyby všichni lidé na světě zažili respektující výchovu? Co kdyby se k sobě všichni chovali
s respektem? Dokážete si to představit?
Jak by se asi proměnila společnost? Veřejný prostor? Politika? Světová situace?
Všechno zlo světa, podle mě, pramení z ošklivého dětství, z nelásky rodičů, z nenaplnění dětských potřeb.
Který diktátor mohl mít šťastné dětství? Jak moc je asi rozšířený respekt v zemích s válečnými konflikty? Respekt ke komukoliv, k čemukoliv. Z čeho asi pramení frustrace agresorů?
Všechny bytosti totiž touží po lásce, uznání a pochopení. Když je nedostanou, vzniká frustrace.
Kontaktní rodičovství a respektující výchova je cesta, jak nenávist nevyvolávat.
V dětství to totiž všechno začíná, v dětství se formuje náš pohled na svět, náš vnitřní hlas i vlastní svědomí (věděli jste, že k nám promlouvá přesně slovy našich rodičů?). Od rodičů se můžeme inspirovat dobrými i špatnými návyky, stylem komunikace s ostatními i pohledem sami na sebe.
Chováte se k ostatním lidem tak, jak byste chtěli, aby se jednou k lidem chovaly vaše děti? A smýšlíte o své osobě a svém tělu tak, jak byste si přály pro své děti? (A ano, obracím se teď zejména na ženy, protože muži svá těla většinou upřímně milují. Umíte to taky?)
Nechci tu nikoho znejišťovat nebo deptat, ale píšu to proto, abychom si uvědomili, jak velkou moc máme ve svých rukách – můžeme ovlivnit životy našich dětí, život celé generace, ovlivnit budoucí svět.
Jsme zlomová generace. Výchova už nebude nikdy jako dřív. A to mě naplňuje optimismem a nadějí, že mé děti budou žít v tolerantnějším světě. Moc nám to všem přeju!
Pokud by se vám na té cestě hodila pomocná ruka, jsem tu pro vás!
