Máme tu další článek ze série #mojeknowhow. Jedná se o souhrn příspěvků a expertní pohled podnikatelů v rámci prostoru pro zviditelnění členů Vyhledávače ve facebookové skupině Společně nahoru (skupina pro růst vašeho byznysu).
Využijte know-how podnikatelů z Vyhledávače Společně nahoru.
Lucie Macášková – byznys a life koučka doporučuje autentickou sebeprezentaci. Dozvíte se, zda se tlačit do toho, co nás nebaví nebo dělat to, co nás baví. Nechybí ani zamyšlení, jaké propojení je mezi vášní a oceněním..
Koukněte na jednotlivé příspěvky a inspirujte se.
1. To, po čem toužíme, jsme my sami – v naplnění toho, kým skutečně jsme.
Když pracuji s klienty, znovu a znovu mě dostává, jak snadno se dá dostat k tomu, co je pro ně v dané situaci to pravé. To řešení tam totiž už je – jen bývá nejdřív trochu zamlžené. V podobě pocitu. Touhy. Nejasného „chci něco víc“.
Ale jakmile začneme sundávat nánosy toho, co jsme si zakázali, čemu jsme se přizpůsobili a co jsme si o sobě přestali myslet… začíná se ukazovat jasný obraz. Jako když se ze zamlženého skla najednou odpaří voda.
- Z ženy, která si myslí, že prostě nemůže prezentovat, že to nejde, že umře, omdlí, nedá to, se stane (znovu) žena, která to v sobě má. Která to už uměla – jen na to zapomněla.
- Z ženy, která „nesnáší prodej“, se stane žena, pro kterou je sdílení toho, co miluje, naprosto přirozené. Vždycky to tak dělala – jen uvěřila, že se to musí dělat jinak.
- Z ženy, která se smiřovala s tím, že vztahy nejsou pro ni, se stane královna – která to všechno má v sobě, a stačí jen odstranit překážky, aby se to objevilo i v její realitě.
Kdy jsme to ztratily?
Většinou ne najednou. Pomalu. Postupně.
Ve chvílích, kdy jsme potlačili své dary, protože se někomu nehodily.
Možná ze strachu rodičů o naši budoucnost.
Možná proto, že někomu vadila naše síla. Naše záře. Naše schopnosti.
Ale to, co jsme měli, nezmizelo. Jen to bylo chvíli schované.
Co je ta touha, která se k tobě znovu a znovu vrací? Kde v minulosti vidíš, že jsi to vlastně už uměla?
Pokud cítíš, že je čas znovu rozsvítit sebe, odstranit strachy a přesvědčení, která ti už neslouží – napiš mi. V poznávacím hovoru zdarma se podíváme, jak tě mohu na té cestě podpořit.
2. Kdybych před lety věděla, že to může být mnohem jednodušší…
To si říkám pokaždé, když si vzpomenu na svou cestu z brutální trémy ke klidu a přirozenosti při vystupování.
Na DAMU jsme měli profesorku, jejíž oblíbená hláška byla – Oliva pouští šťávu v lisu. No, občas jsem se s ní kvůli tomu hádala, protože mi to přišlo už moc. Šťáva je potřeba, ale ne tak, že se člověk vyšťaví…
Už tehdy jsem možná někde hluboko sebe cítila, že to jde i bez boje. Jen jsem neměla nástroje, jak se dostat k tomu, co to celé drží – k nastavení v nevědomí.
A někdy se fakt usmívám pod fousy (které teda nemám) – když mi klientky říkají, že najednou reagují jinak, jinak odpovídají, jinak přemýšlejí…
A dodají: „Ono se to nějak stalo samo.“ A to jsou přesně ty momenty, které miluju.
Změny, které nepřichází z tlaku, ale ze souladu se sebou. Když přepíšeme nastavení – uvnitř, v těle, v energii – změní se i to, jak mluvíme, jednáme, vystupujeme. Tohle řeším s klientkami často.
Ale pozor – Není to o tom, že bychom seděly a čekaly, až se „něco stane“.
Je to o tom, že jdeme k sobě a ne od sebe. A že pouštíme všechna, coby, kdyby…. a co když… A pak prostě víme, co udělat. Bez neustálého spouštění vnitřních bitev našich částí.
A právě díky tomu se nemění jen prezentace, ale také se odkrývá to, kdo opravdu jsme, vnitřní radost z toho, že to naplňujeme. A to je pak opravdu vidět. I cítit.
A co vy?
Dokážete se při vystupování naladit do radosti a plynutí, nebo se zaseknete a chcete to přetlačit, protože musíte?
3. Natlačit se do toho, co nás nebaví, nebo dělat to, co nás baví?
Pokud jde o ženy, které doma fungují na 100 % a někde bokem si jen potichu šolíchají své radosti – nebo je možná už úplně pohřbily pod sutinami toho, co se musí – pak je ta odpověď jasná.
V průběhu života jsme tlačené k tomu, abychom plnily povinnosti.
A když se k tomu přidá ještě „luxusní“ rodová historie, naše tykadla, která kdysi jasně detekovala, co je pro nás dobré, se začnou ztrácet.
A my jdeme pomalu proti sobě.
Znáte to?
Třeba já – roky jsem tvrdila, že neexistují neodložitelné děti.
Že je to jen o tom, že si to matka neumí správně nastavit.
A pak přišlo moje poslední dítko.
To, kterému se říká neodložitelné. Haha a mám to… i přes všechny zkušenosti a techniky.
Dvě hodiny spánku denně.
Neustále u mě.
Kojení, batole u nohy…
A vědomí, že se chci věnovat i dceři, která už je sice velká – ale všichni víme, že to neznamená méně péče (i když vám okolí říká – to máš určitě pomocnici). Jen jiný druh starostí.
A do toho domácnost, vaření, vztah…
A mezi tím myšlenky, sakra…
„A co já? Co já že jsem to vlastně měla ráda? To krásné flow, kdy si tvořím, myšlenky plynou do slov… Kam se to ztratilo? Já už neumím psát, nebo co to je?“
Ne. Je to únava.
Únava z toho, že převážilo to, co se musí.
A musím říct, že v té době jsem pochopila nejvíc.
Ubylo těch krásných a bezstarostných chvil – a o to víc jsem začala hledat způsoby, jak je přivolat zpět.
Třeba:
- Jak si zacvičit, i když to vypadá, že to bude s dítětem u prsu.
- Jak se dostat do flow, když hlava jede na 120 %.
- Jak mít aspoň pár chvil s partnerem.
- Jak tvořit, i když karty nejsou ideálně rozdané.
A vím, že to jde.
Právě když je toho hodně, je o to důležitější najít si prostor pro sebe.
Pro svou kreativitu. Pro to, kým jsme.
Protože jinak se ztratíme pod nánosem očekávání.
A i když se to možná nezdá, dotýká se to i sebeprezentace.
Protože i v ní nás často vedou „musím“, která nás odvádějí od pravdy, zabíjejí kreativitu – a hlavně: nás samotné.
Tohle je to, co znám. To, čím jsem prošla. A co teď tvořím v práci s ostatními.
Moc přeju nám všem, abychom nikdy nezapomněly, kým opravdu jsme. Když naše kreativita a živost mohou volně proudit, jsme nezastavitelné.
Jak si udržujete svoje flow, když se zdá, že je všechno proti?
Pojďme se na to podívat. Více o mně ZDE.
4. Slib sobě – to nejdůležitější „ano“, jaké kdy můžeme říct
Když vstupujeme do manželství, říkáme „ano“ a slibujeme, že neopustíme toho druhého – v dobrém i zlém. Realita tomu pak odpovídá a nebo taky ne…
Ale co kdybychom tenhle slib dali sami sobě?
Protože právě sobě ho můžeme dát – a taky ho dodržet.
Co kdybychom si slíbili, že se neopustíme…
- ani ve chvílích pochybností, únavy nebo nejistoty,
- ani tehdy, když se snažíme napasovat do rolí, které nejsou naše – jen proto, že věříme, že tím něco získáme?
Někdy se sami sobě vzdalujeme – a často ani nevíme, kdy přesně se to stalo. Přijmeme přesvědčení, která nás odvedou od vlastní pravdy. Třeba že musíme být bezchybní. Nebo že naše potřeby nejsou důležité.
Ve své praxi s klienty znovu a znovu vidím, jak právě tahle přesvědčení vytvářejí vnitřní mapy, podle kterých pak jednáme.
Krásně se to ukazuje třeba při práci s páry – když společně objevujeme, jak to kdo opravdu má… a co z toho pak dělá vůči tomu druhému.
Ať už jde o vztah nebo osobní cestu, pořád vidím, jak moc nás ovlivní, když se odpojíme od toho, kým skutečně jsme.
A jak hluboce léčivý je návrat zpátky – k sobě.
Protože to mění úplně všechno –
- naše vztahy, sebevědomí i to, jak se ukazujeme světu.
A tady to krásně souzní s mým oblíbeným tématem: sebeprezentace.
Když ukazujeme jen část, která není doopravdy naše, naše přítomnost nemůže mít sílu. Nemůže rezonovat. Nemůže nést naše světlo.
Návrat k sobě je návrat k pravdivosti.
- Je to objevování toho, co jsme v sobě potlačili nebo ztratili.
- Je to přepisování starých vzorců, rozpouštění vnitřních bloků – a tvoření z místa, kde jsme celiství. Opravdoví.
Jsi tím nejdůležitějším člověkem ve svém životě. A máš právo stát vždycky sám/sama při sobě. V bezpečí a podpoře.
Jaký slib si dnes můžeš dát, aby ses znovu spojil/a se svou pravdivostí?
Ať se ten slib stane vnitřní oporou – ve vztazích, v práci i na cestě zpět k sobě.
5. Vaše vášeň + to, co na vás klienti oceňují = základ autentické sebeprezentace
Tohle je jedno z nejsilnějších míst, odkud se dá začít budovat osobní značka, která magneticky přitahuje.
A přitom – není to nijak složité.
Často o tom mluvíme nadšeně s přáteli nebo klienty.
Jenže když si člověk sedne k počítači, chce napsat příspěvek, natočit video… přijde zásek.
Možná i něco vznikne – ale pak přijdou:
- pochybnosti,
- autocenzura,
- nebo vše zůstane ležet v šuplíku (je to moc? málo? nikoho to nezajímá?).
Nebo se začne mluvit o něčem úplně jiném, než bychom doopravdy chtěli sdílet.
Ano, existuje spousta doporučení, jak tvořit obsah, jak „správně prodávat“, jak být vidět.
V této oblasti se pohybuji více než 20 let – znám je. Ale u podnikatelů, kteří zároveň řeší sebeprezentaci, jsem postupně docházela k jednomu bodu zlomu:
- Být sám/sama sebou – a dovolit si být viděn/a v tom, co doopravdy nabízím – je alfa a omega.
Jenže… proč to často nejde, i když víme, co bychom měli dělat?
Protože působí něco, co není na první pohled vidět, ale ovlivňuje úplně všechno.
Filtr.
Přesvědčení jako:
- „Musím ostatní přesvědčit, že jsem dost dobrý/á.“
- „Je to málo.“
- „Neumím se prezentovat.“
- „Musím být někdo jiný, abych uspěl/a.“
A právě proto jsem v oblasti sebeprezentace postupně propojila své dvě srdcové oblasti – a přidala do své práce s klienty mnohem více z NLP a další vnitřní práce.
Pomáhám lidem najít ten filtr, uvidět ho a přepsat.
Ne přemalovat navenek – ale změnit uvnitř to, co brání ukázat se tak, jak si přejí.
Protože když se tohle změní, mění se i způsob, jak o sobě mluví. Co sdílí. Jak je druzí vnímají.
A co je krásné – právě v tomto procesu se často začne přirozeně objevovat i to opravdové téma.
To, co chce ven. Co je vlastní. Co přitahuje ty pravé klienty. Jde to ruku v ruce. Je to proces. A může být radostný.
A teď otázka pro vás:
- Co je vaše vášeň – a zároveň to, co na vás klienti nejvíc oceňují?
Pochlubte se. Zvědomení je první krok k tomu, aby vás v tom svět víc viděl.
A pokud se u toho objeví nějaké „ale“ nebo vnitřní zásek… možná jste právě na stopě něčemu, co může vaši záři odstartovat. Vášnivě, a třeskutě autenticky.
Lucie Macášková – byznys a life koučka
Těšte se na další články a inspirujte se každý čtvrtek ve facebookové skupině Společně nahoru příspěvky s #mojeknowhow.
