Máme tu další článek ze série #mojeknowhow. Jedná se o souhrn příspěvků a expertní pohled podnikatelů v rámci prostoru pro zviditelnění členů Vyhledávače ve facebookové skupině Společně nahoru (skupina pro růst vašeho byznysu).
Využijte know-how podnikatelů z Vyhledávače Společně nahoru.
Tereza Hřibová – certifikovaná koučka doporučuje návyk jako nástroj pro snadnější život i pravidelný pohyb. Dozvíte se jak na přehnaná očekávání. Nechybí ani zamyšlení, proč deštník u mužů ovlivňuje limitující přesvědčení.
Koukněte na jednotlivé příspěvky a inspirujte se.
1. Chceš, aby se Tvoje děti hýbaly?
Ukaž jim, jak to děláš Ty! Děti jsou malé houby a opičky v jednom. Všechno kolem nasávají a napodobují. Pokud jim budeš říkat z gauče, že pohyb je super, nebude to fungovat.
Než jsem měla děti, byla jsem zvyklá chodit několikrát týdně do fitka nebo běhat.
Za posledních 7 let jsem ale porodila 3 děti a s každým z nich přibrala +20 kg.
- Vím, jak těžký je začít.
- Vím, jak těžký je začít podruhé a potřetí.
- Vím, že Tvůj čas pro sebe je téměř nulový.
- A taky vím, že bys nejradši měla zpátky svoje starý (nebo spíš mladý) tělo teď hned.
- Vím, jak si představuješ, že s dětmi za zadkem bude to cvičení k prdu, tak raději ani nezačneš.
Tohle všechno jsem prožila na vlastní triko.
Co pro mě bylo zásadní?
- přijmout, že cvičení s dětmi za zadkem nebude ideální
- zvědomit si, že je lepší aspoň nějaký pohyb, než žádný
- vykomunikovat s partnerem, jak to mám a co potřebuju
- vykomunikovat s dětmi, co se bude dít a zapojit je, pokud chtějí
- nehroutit se, když jsem z dvacetiminutové sestavy reálně odcvičila pět minut
- ujasnit si, proč to všechno dělám
Pokud chceš parťáka a podporu na Tvé cestě k pohybu, zvu Tě na můj web.
2. Návyk jako nástroj pro snadnější život i pravidelný pohyb
Všichni víme, že bychom měli víc sportovat, zdravě jíst nebo třeba méně prokrastinovat. Jenže vědět a dělat jsou dvě různé věci.
Jak funguje náš mozek?
- miluje rutinu
- nesnáší změny
- pokud děláme něco opakovaně, vytvoří se v mozku „zkratka“ neboli návyk
- díky návykům nemusíme moc přemýšlet, proto si automaticky čistíme zuby, zavazujeme boty nebo řídíme auto
- obdobně to můžeme udělat i u pohybu
Jak si vytvořit nový návyk?
- začni postupnými malými kroky – místo „budu každý den cvičit hodinu“ začni „jednou týdně si dám 30 minut rychlou procházku nebo běh“
- spoj nový návyk s něčím, co už děláš – třeba zvol jen rychlejší tempo nebo běh na pravidelné procházce s kočárkem
- naplánuj si odměnu – mozek miluje pocit uspokojení, stačí udělat fajfku v kalendáři, že jsi splnila svůj plán
- buď k sobě laskavá – nevadí, když vynecháš, prostě pokračuj další den
jak se vyhnout selhání?
Největším zabijákem nových návyků je tlak na výkon a přehnané očekávání.
Začni pomalu, s malými kroky a reálným cílem.
Pokud cítíš, že potřebuješ podporu a motivaci, najdeš mě tady.
3. ŽENY, NOSÍ VAŠI MUŽI DEŠTNÍK?
……a co vy MUŽI, NOSÍTE DEŠTNÍK? Nedávno jsem před školou mého syna zažila situaci, která ve mě vyvolala pocit, že zřejmě někde tady v tom momentě vznikají naše limitující přesvědčení a rodí se sabotéři.
Ze školy vycházel asi sedmiletý chlapec…
- táta: „Ježišmarja, ty máš deštník? Na co?“
- syn: „No… ráno pršelo, docela dost.“
- táta: „Deštník nepotřebuješ, chlapi deštník nenosí.“
- syn: „Ale ono pršelo fakt hodně.“
- táta: „Tak snad nejseš bábovka a něco vydržíš, ne?! Dej to sem prosimtě.“
UF!
Přiznám se, že mě dodnes nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, jestli muži nosí nebo nenosí deštník. Žila jsem ve vesmíru, kde je deštník věc, kterou si člověk vezme, když venku prší a on nechce zmoknout jako slepice… a je jedno jestli je tím člověkem muž nebo žena.
Celé odpoledne jsem přemýšlela nad tím, že možná někde v těchto situacích se rodí naše limitující přesvědčení:
- chlapi nebrečí
- ženská patří k plotně
- s tímhle zadkem nemůžeš běhat
- nežer nebo budeš tlustá
A my si pak tenhle pytel plný 💩 táhneme dál svým životem. A ono to na nás někdy všechno vyskáče ven. Jeden sabotér za druhým…
… a tak
- nebrečíme, i když je nám na hovno.
- stojíme u plotny, i když nás to příšerně nebaví.
- neběháme, i když bychom chtěly.
- tloustneme, protože nejíme.
Ale víte, co je dobrá zpráva?
Už nám není sedm. Můžeme se vědomě rozhodnout a změnit to.
Na koučovacích sezeních se svými klienty nejčastěji rozkrývám limitující přesvědčení o jídle a pohybu, to jsou moje oblíbená témata.
Napište o ukázkovou koučovací šedesátiminutovku, kde se na ně můžeme podívat spolu.
4. ACH, TA PŘEHNANÁ OČEKÁVÁNÍ…
Kdo se poznává?!
„Od pondělka budu každý den vstávat v 6:00, protahovat se, cvičit, zdravě jíst, méně se rozčilovat, nekřičet na děti a večer přečtu alespoň 40 stránek místo čučení na seriál!“
(Jo a ve volném čase budu péct domácí kváskový chleba a zachraňovat planetu praktikováním zero waste.)
Jenže… náš mozek nemá rád změny. Miluje předvídatelnost a rutinu. Když do něj nahrneme vagón nesplnitelných očekávání, rozbliká se mu červená kontrolka.
Výsledek?
- Po pár dnech jsme unavení, demotivovaní, a místo hrdosti se dostaví pocity selhání.
- Sebedůvěra s motivací mizí a staré návyky jsou zpátky.
Jak poznáte, že je vaše očekávání přehnané?
- Už při představě cítíte tlak, napětí nebo „Tohle stejně nedám“.
- Když jednou selžete, máte chuť to celé zabalit.
- Bere vám to víc energie, než dává radosti.
- Potřebujete k tomu ideální podmínky… které ale nikdy nenastanou.
Co jsou reálná očekávání a jak je nastavit?
- Respektující vaši aktuální kapacitu, energii a životní situaci.
- Motivující, ne paralyzující.
- Začněte tam, kde jste teď. Ne tam, kde chcete být.
- Rozdělte velký cíl na malé kroky.
- Ohlédněte se – Co jste v minulosti zvládl/a? Na čem můžete stavět?
- Počítejte s překážkami, protože život se děje.
Kdo by nechtěl vypadat při sportu jako Gábina Soukalová v biatlonovém závodě?! Já teda jo!
- Běhám asi 15 let.
- Celých 15 let vypadám po doběhnutí jako na fotce vpravo.
- Je jedno, jestli běžím 1 nebo 15 kilometrů.
- Jsem rudá jako rajče.
- Vždycky.
Jednou se mi stalo, že jsem v půlce trasy musela zastavit, abych si zavázala botu a starší paní se mě zeptala, jestli mi je dobře a nepotřebuju zavolat pomoc.
Dřív jsem si myslela, že jak poroste moje kondice, barva v obličeji bude blednout. Nestalo se. Ale stejně běhám dál, teď už bez očekávání, že budu v cíli za princeznu.
Sportu a rudým obličejům zdar!
Pokud si chcete na svá očekávání posvítit s mojí pomocí, zvu vás na ukázkovou koučovací šedesátiminutovku.
5. 21 kilometrů a 97,5 metru
Stoupnout si na start půlmaratonu byl můj sen, na který jsem si musela počkat a jak je vidět, trojka byla asi moje číslo.
- V občance 33 let.
- Doma 3 děti.
- Letos se běžel 13. ročník.
V tréninku jsem běžela maximálně 15 km a doufala, že těch „posledních“ 6 už prostě nějak dám.
Až vám někdo bude tvrdit, že od 18. km se na půlmaratonu běží jen hlavou a srdcem, věřte mu! Poslední 3 kilometry byly peklo!
- Mým cílem číslo jedna bylo běžet v kuse, nezastavit, nejít.
- Podle tréninkových výsledků jsem si věřila na čas 2:30.
- Protože je vždycky fajn nastavit si laťku o kousek výš, řekla jsem si, že čas 2:20 by byl fakt super.
- Nakonec jsme si díky mému muži, který mě do cíle dotlačil svou pozitivní motivací, sáhli na čas 2:15:01.
Celá cesta přípravy a samotného závodu má pro mě ale ještě mnohem větší přesah.
- Obrovsky mi to zvedlo sebevědomí.
- Výkonově jsem udělala progres a viděla jasné výsledky.
- Dokázala jsem sama sobě, že když něco moc chci, tak to dokážu, i když podmínky nejsou ideální (chodit 10 týdnů 4x týdně běhat, když mám doma 3 malé děti, opravdu nebylo jednoduché).
- Zjistila jsem, že plán cesty nemusím splnit na 100%, abych se mohla dotknout cílové pásky.
Všechny tyhle zkušenosti a uvědomění si chci uchovat a podívat se na ně pokaždé, když moje podnikatelská cesta nebude růžová.
Už když tenhle post píšu, vyskakují mi v hlavě sabotéři, kteří říkají:
- „Máš kolem sebe minimálně 10 lidí, kteří zaběhli půlmaraton mnohem rychleji, než ty.“
- „Nedělej z toho velkou věc, není na tom nic výjimečného.“
- „Tohle na síť, kde se řeší hlavně byznys, fakt nepatří.“
Možná právě proto jsem se rozhodla to sdílet.
Protože přesně tohle si odnáší klienti z koučovacích sezení se mnou.
- Pochval se.
- Oceň, že jsi na to fakt hodně dřel.
- Motivuj ty, kteří jsou o krok za tebou.
- Vždycky bude někdo lepší.
- Nesrovnávej se s ostatními.
- Srovnávej se sám se sebou v čase.
Jsem vděčná sama sobě, že jsem si tuhle přípravu a závod prošla. Hodně jsem se toho o sobě po cestě naučila.
A přála bych si, aby si víc lidí kolem mě zvedalo sebevědomí sportem, má to blahodárné účinky na tělo i mysl.
Pokud se chcete sportovně posunout a nejste schopni se k tomu dokopat, kouč s přesahem do fitness trenérství je k tomu ideálním parťákem.
Tereza Hřibová – certifikovaná koučka
Těšte se na další články a inspirujte se každý čtvrtek ve facebookové skupině Společně nahoru příspěvky s #mojeknowhow.
