Na dýchání jsem šla poprvé, absolutně jsem nevěděla co čekat, jak se připravit atd.
Vždyť jdu přece jen dýchat.
Jediné, po čem jsem toužila já, byla chvíle klidu, chvíle pro sebe, chvilka ode mě pro mě. Cítila jsem se přehlcená, unavená a vyčerpaná.
Petra měla zcela jasné a přesné instrukce, což bylo pro mého Karla (pozn. Karel = mysl) zcela uklidňující. ¨
Nebyla jsem nervózní, jak když jdete někam poprvé, spíše jsem se těšila a byla zvědavá.
S Petrou jsem zažila neskutečná zážitek, který jsem absolutně nečekala. Bylo to mnohem víc.
Byla jsem vděčná, že jsem z toho nevycouvala, protože to taky někdy umím.
Za mě bereme dýchání natolik přirozené a automaticky, že se nad tím ani nepozastavíme.
Během dýchání jsem zažila neskutečné pocity, aha momenty. Puzzle, které do sebe zapadly, tak jednoduše, kde jen koukáte s otevřenou pusou. Přesně, jak u Daniely Galáskové, tak silně jsem to naposledy cítila u ní. S Jitkou Dynkovou jsem měla pár dní před tím konzultaci, která mi připadala jako takový předvoj, toho všeho.
Někdy si říkám, jestli tohle zažívá každý? Odpověď přišla hned v zápětí a slovy Petry, která zní, že NE a to je v pořádku.
Po hodině dýchání, která mi mimochodem připadala jak, kdyby trvala deset minut. Jsem se cítila, jak v jiném světe.
Tohle bylo něco, co bylo mnohem víc, víc kam se pustíte, víc co si dovolíte, víc co zažijete.
Jednoduše bych to shrnula fascinující, neskutečné a famózní
Pro-dech-ni